Projekt 1/15
Poslední dva roky jsem hledal způsob, jakým uchopit analogovou fotografii. Věděl jsem, že se chci dát i tímto směrem, ale jelikož v tomto odvětví se nabízelo více možností, nebyl jsem schopen se úplně zorientovat. Tak čím vlastně začít? No když nevíte, je dobrý prostě něco zkusit. Koupil jsem bazarový Nikon F100 na základě Petrova článku na noxphoto.cz a zkoušel jsem s ním občas něco cvaknout na svatbě, kde jsem převážně času používal digitální bezzrcadlovky. A musím vám rovnou říct, že mi to nesedlo. Nevěděl jsem, kdy vlastně použít analog a kdy digitál. Nedokázal jsem se plně soustředit. Nikon F100 jsem tedy využil, když bylo více času. Cvakl jsem s ním pár snímků a s výsledkem jsem spokojen nebyl. Foťákem to ale nebylo. Vím, že někteří fotografové používají na svatbách analog i digitál a jsou s tím v pohodě, ale pro mě to prostě není. Časem jsem zjistil, že buď budu celý den držet analog nebo digitál. Přemýšlím u každého přístroje jinak. Ale to trochu předbíhám.
F100 jsem nakonec věnoval do soutěže, protože mi nevyhovovala velikost přístroje a vlastně ani ty automatické režimy mi nebyly vlastní. U některých přátel jsem viděl staré zrcadlovky z osmdesátek/sedmdesátek. Ruční ostření, plný manuál a pořádné kovové tělo. Vzpomněl jsem si na moje začátky kolem roku 2001, kdy jsem fotil na přístroj Praktica VLC 2, kterou jsem měl po taťkovi. Hmmm. Začal jsem gůglit, který přístroj by mi nejvíc seděl a zároveň byl cenově dostupný. Nakonec jsem na inzerát sehnal Canon AE-1. Nakoupil jsem různé filmy a začal experimentovat na různých pobytech a výletech. Byl to pro mě neskutečný relax. Zpomalilo mě to a zároveň mi to dalo nový pohled na fotku.
Jedni přátele mě pozvali na svatbu jako hosta. Měl jsem štěstí. Znal jsem jak nevěstu, tak ženicha a svatbu fotila kamarádka marketazelenkova.cz. A zde jsem ucítil příležitost zkusit úplně něco nového.
Intermezzo
Pamatuji si, že kamarád sochař/malíř Aleš Novák mi říkal, že potkal fotografa Jindřicha Štreita a ptal se ho, jestli fotí svatby. Víte, co odpověděl? Řekl mu, že fotí. Ale že si pár musí zajistit oficiálního fotografa a on nebude fotit hlavní dění, ale dění, které se děje tak nějak bokem.
Přemýšlel jsem jakým jiným způsobem přiblížit lidem svatbu. Není to už dostatečné, když mají novomanželé fotky a video? Lze ještě nalézt jiný úhel pohledu? Co kdybych zkusil něco na způsob pana Štreita a ještě to propojil s nějakým sociálním prvkem. Hmmm. Rád experimentuju se zvukem, a tak mě napadlo vzít mobil a pomocí aplikace Voice Record nahrát dění v mé blízkosti a přitom fotit na dva filmy Ilford.
Zvuková stopáž měla přes 9 hodin. Nahrávku jsem celou poslouchal a vypisoval do poznámek zajímavé hlášky hostů i novomanželů. Přístup k focení byl různý. Někde jsem chtěl vyjádřit dynamiku, tak jsem fotil na čas 1/15 s (proto jméno Projekt 1/15). Někde pro mě byl stěžejní detail, tak jsem fotil na clonu 1.8. Vše bylo vyfoceno na 50 mm objektiv.
Mimochodem, na žádné fotce nejsou novomanželé ostří a v albu se neobjeví slovo „svatba“. Jestli vám vrtá hlavou proč, tak celkový koncept je cíleně postavený na částečné abstrakci. Ať už někdy nezřetelným obrazem, tak i textem vytrženým z kontextu.
Důležité pro mě bylo, abych při předání novomanželům neprozrazoval, kdo kterou hlášku řekl nebo co je na některých abstraktní fotkách zobrazeno. V té chvíli se totiž album stává hrou. Skládají to postupně jako lego. Zkoušejí společně nacházet, kdo kterou hlášku říkal. A když to nerozklíčují, mohou jim pomoci třeba jejich blízcí, kteří zrovna budou na návštěvě.
Jelikož pracuji více jak 15 let jako grafik a sazba je můj každodenní chleba, tak jsem si našel vhodný font a knihu nasázel v Adobe Indesign. Design i typografii jsem konzultoval s grafikem Tomášem Lančou a korekturu mi udělala Lucie Endlicherová.
A nesmím zapomenout na dodavatele. O vyvolání filmu a naskenování do digitální podoby se postaral Polagraph.cz. A tisk semišového alba v rozměru 30 x 30 cm jsem zadal do Kvalitnifotky.cz. Některé snímky jsem musel zvětšovat v Camera Raw(skvělá funkce „Super Resolution“ nesnižuje ostrost obrazu), protože jsem je potřeboval dostat i přes dvě strany. Takže některé fotografie dosahují rozměrů 60 x 30 cm. Celkově má album 38 silných stran.
Zde jsou ofocené některé strany:
Původně jsem měl projekt pojmenovaný jako „Out of context“. Ale potřeboval jsem kratší název, tak později se vynořil název Projekt 1/15. Ale je to asi jedno, jak se to jmenuje. Důležité je, že to přináší další sociální aspekt a je tam interakce s novomanželi díky určité abstrakci.
Jak na vás Projekt 1/15 působí? Je to něco co vám jako celek dává smysl nebo byste vzali jenom část z něho a přetvořili v jiný výsledek? Dejte vědět!
PZN. Pokud si chcete rozšířit obzory v sociální projektech(„sociální architektuře“), tak doporučuji Kateřinu Šedou. Její projekty berou dech: katerinaseda.cz.